Jak zvládat obtížné životní situace

autorka Radka Loja, publikováno v CAFINews 2/2020

Nacházíme se v obtížné situaci a nikdo z nás není současného dění ušetřen. Z hlediska psychiky tuto vlnu koronakrize zvládá většina lidí hůř než tu první. Čísla počtu nakažených a obětí zatím nejsou příznivá. Nevíme, jak dlouho to bude trvat a co se bude dál dít. Jsme vyčerpaní po první krizi, venku začalo „depresivní“ podzimní období umocněné částečným lockdownem a sociální izolací. Společnost je názorově rozdělená. Mnozí přišli o práci, firmy snižují platy, osekávají se benefity, jsme zavření doma. Někteří lidé to však snášejí lépe. Jak je to možné?

Tři faktory, které rozhodují, jak zvládneme obtížné životní situace

Při zvládání obtížných životních situací hrají důležitou roli tři základní faktory:

1. Jak velké jsou ztráty, a co dalšího se k nim nabaluje

Znám člověka, kterému před půl rokem zemřela manželka, a teď ještě přišel o svoji firmu. Kolegyně ztratila práci a teď se rozvádí. Další nemá na splátku hypotéky, podnikatel počítá velké finanční ztráty a propouští zaměstnance, kolega má těžkou hlavu z toho, jak se sníženým platem uživí dvě děti na vysoké škole. Všichni tito lidé zažívají určitý druh krize, musí se vypořádat s nepříjemnou změnou a nadměrným stresem, který se může podepsat na jejich psychickém i fyzickém zdraví. Jak se s ním vypořádají a kolik toho unesou, závisí především na dalších dvou faktorech.

2. Vybudovaná odolnost vůči stresu a nepříjemným životním situacím

V průběhu našeho života si postupně budujeme odolnost vůči stresu a nepříjemným životním situacím. Odolnost vzniká kombinací vrozeného a během života „vypěstovaného“ nastavení.

Na naší psychické odolnosti se podílí:

Osobnostní charakteristiky psychicky odolných lidí

Psychologové zjistili, že psychicky odolní lidé mají následující osobnostní charakteristiky:

3. Základní postoj k životu

Martin Seligman, americký psycholog, otec teorie naučeného optimismu popisuje dva základní postoje k životu: optimistický a pesimistický. Většina z nás se pohybuje někde mezi nimi. Všimněte si ale, ke komu máte blíž.

Z hlediska zvládání obtížných životních situací existuje mezi optimistou a pesimistou zásadní rozdíl.

Optimisté automaticky předpokládají, že svými schopnostmi a úsilím mohou ovlivnit výsledky situací a překonat překážky. Vidí naději a možnosti, že se situace obrátí k lepšímu. Naproti tomu pesimisté se domnívají, že nemohou ovlivnit to, jak situace dopadne, že jsou bezmocní a soustředí se na nejhorší možné scénáře a neustále si na něco stěžují.

Je známo, že vnitřním nastavením naší mysli ovlivňujeme výsledky situací ve vnějším světě. Jak říkával Henry Ford:

Pokud si myslíte, že můžete, máte patrně pravdu. Pokud si myslíte, že nemůžete, máte patrně také pravdu.

Optimistický přístup má moc zlepšovat naše životy, pomáhá nám dosahovat našich cílů a vyhrabávat se z krizí. Neznamená to předstírat, že je něco skvělé, když tomu tak není, nebo popírat pocity smutku, vzteku či zklamání. Naopak tyto nepříjemné pocity je potřeba prožít, přijmout, ale pak je nechat odejít a umožnit, aby na jejich místo přišlo něco lepšího. Pozitivní myšlení také znamená vidět svět reálně, v dobrém i špatném a objevovat nové úhly pohledu a možnosti.

Buďte realisti! Snažte se vidět svět reálně! Ne v negativním světle.

Naší přirozeností je, že v životě věnujeme mnohem více pozornosti negativním událostem než pozitivním. Například, pokud si budete číst na internetu zprávy, je pravděpodobné, že si budete daleko víc pamatovat ty negativní a nejvíc ty katastrofické. Nebo váš potomek přinese na vysvědčení devět jedniček a jednu trojku. O čem budete večer přemýšlet? O těch jedničkách? A to platí pro všechny aspekty našeho života.

Barbara Fredricksonová, sociální psycholožka a průkopnice na poli pozitivní psychologie, objevila poměr 3 : 1. Zjistila, že k překonání jedné negativní zkušenosti většina lidí potřebuje tři pozitivní, jinak řečeno každý negativní pocit je třikrát tak silnější než pozitivní. Když se vrátím k článkům, tak abychom byli v pohodě, tak bychom potřebovali za každý negativní článek, přečíst alespoň tři pozitivní, potom budeme na nule.

Slavný psycholog John Gottman, našel v odlišném kontextu ještě „horší“ poměr. Zjistil, že pokud má naše manželství být spokojené, musí existovat ve vztahu nejméně pětkrát tolik pozitivních interakcí než negativních –  poměr 5: 1.

Logicky převedeno do čísel

Pokud máme v životě dvakrát tolik šťastných chvil než nešťastných, tedy poměr 2 : 1, tak si toho ani nevšimneme, protože to negativní převládne. Je to podobné, jako kdyby vám někdo každý den dal dva tisíce a tisícovku si vzal.  Objektivně by to vypadalo, že se máte skvěle, jste v zisku.  Subjektivně si však většina lidí bude myslet: „můj život stojí za houby“. Proč? Protože jste hluboko pod poměrem Fredericksonové 3 : 1.

Co s tím tedy dělat?

• Dívejte se na svět reálně.
• Věnujte stejnou pozornost pozitivním věcem, byť to jsou pro vás v tomto okamžiku samozřejmosti a maličkosti. Potom nebudete potřebovat naplnit ani poměr Frederiksonové a ani Gottmana. Budete svůj život vnímat férově a k tomu, abyste se cítili dobře vám bude stačit poměr 1:1.
• Přestaňte hledat viníky. Soustřeďte se na řešení své konkrétní situace. Můžete např. vyzkoušet techniku Journalingu, kterou jsem popsala v článku „Dobrá psychická kondice: sedm tipů plus jedno cvičení.“

ONLINE KURZY OSOBNÍHO ROZVOJE