Typologie osobnosti MBTI a GPOP

Víte, co formuje osobnost?

Různé vědecké studie dospěly k závěru, že na formování osobnosti se podílejí zejména následující faktory:

• Dědičnost (dědičnost je odpovědna za zhruba 60–70 % osobnostních vlastností a výchova za zbývajících 30– 40 %).
• Rodina – vzorce (základní vzorce se formují zhruba do 6 let věku)
• Kultura
• Skupinová příslušnost
• Životní zkušenosti

K čemu nám jsou typologie osobnosti MBTI a GPOP?

Lidé chtějí poznat sami sebe a také odhadnout jak se budou chovat druzí.

Typologie se snaží rozklíčovat, které preference chování jste „zdědili“ – jsou vám dané. Díky typologiím můžete více poznat sami sebe, své silné a slabé stránky a následně se vědoměji rozvíjet. Také můžete najít porozumění pro rozdílné chování druhých.

Existují různé druhy typologií. Já a Olga se zabýváme typologiemi MBTI (Myers-Briggs Type Indicator) a GPOP (Golden Profiler of Personality), které mají stejný základ a jsou si velmi podobné. Jedná se o racionálně podložené systémy, které se používají cca 50 let.

Výhodou typologie GPOP je, že její výsledky jsou standardizované na českou populaci.

Z čeho typologie osobnosti MBTI a GPOP vychází?

Základ MBTI položil ve 20. letech minulého století švýcarský psychiatr C. G. Jung. Vycházel z předpokladu, že každý člověk je individuum a liší se od druhého. Přesto však v lidském chování hrají roli určité funkce a preference, na jejichž základě lze předpovědět, jak se daná osoba bude chovat.

Typologie žádný typ nekritizuje ani nechválí, ale popisuje jeho specifické charakteristiky. Neexistují dobré nebo špatné typy, jen rozdíly.

• Lidské chování není náhodné. Je v něm možné rozpoznat určité vzorce.
• Rozdíly v lidském chování vyplývají z preferencí. Chováme se tak a ne jinak, protože určitým způsobům chování dáváme přednost. Vyjádření preference se vyvíjí po celý život, avšak její zaměření zůstává stejné.
• Preference vznikají v našem raném věku a tvoří základ naší osobnosti. Rodíme se s určitými preferencemi, a čím víc je používáme, tím více se upevňují. Významnou roli hraje prostředí, které preference může potlačovat nebo podporovat.
• Vynoří-li se životní otázky (a krize), odpovídáme na ně vždy základními preferencemi.
• Preference nám „diktují“ jak prožíváme svět a jak se rozhodujeme. Dva jedinci mohou na tentýž podnět reagovat zcela odlišně. Čím víc se známe a umíme se sebou pracovat, tím méně žijeme pod diktátem preferencí, a tím méně jsme předvídatelní pro druhé.
• Preference hrají podstatnou roli, jak budeme přitahování nebo odpuzování druhými lidmi, úkoly či událostmi.
• Na základě osobnostního typu lze předpovědět, co nás uspokojuje a stimuluje a zjistit, co nás irituje a frustruje.

Co zjistíte, pokud si uděláte test typologie?

Zjistíte a pochopíte:

Jak získáváte energii?

• E – Extraverze: energii a podněty získáváte spíše z vnějšího světa, stykem a komunikací s lidmi.
• I – Introverze: energii a podněty získáváte spíše ze svého nitra, přemýšlením a vnitřním prožíváním.

Jak získáváte základní informace o světě?

• S – Smysly (vnímání, percepce): upřednostňujete spíše smyslové vnímání a zaměření na fakta a podrobnosti o aktuální situaci.
• N – Intuice: upřednostňujete spíše intuitivní vnímání a zaměření spíše na budoucnost, globální situaci a možnosti plynoucí ze situace.

Při rozhodování automaticky preferujete myšlení nebo cítění?

• T – Myšlení: svědčí spíše pro objektivní a neosobní rozhodování pomocí racionální analýzy na základě zásad, efektivity a konzistence.
• F – Cítění: svědčí pro subjektivní rozhodování pomocí procítění.

Jaký přístup k životu u vás převažuje?

• J – Usuzování: spíše preferujete usuzující a posuzující přístupu k životu se sklonem k rozhodování a plánování.
• P – Uvědomování: spíše preferujete získávání dalších faktů a odkládání závěrů a rozhodnutí spojená s vyšší pružností a spontánností.

Jak zacházet s testem typologie osobnosti MBTI a GPOP?

Někteří lidé mají chuť typologie rozporovat nebo naopak jim bezmezně věřit a identifikovat se s nimi. Ani jedno není optimální. Typologie není potřeba ani vyvracet ani potvrzovat. Je důležité se nad nimi upřímně zamyslet.

„Sedí to na mě? Nesedí? Co si z toho mohu vzít? Aha, tak takhle se chová introvert, to že mlčí, mi nedělá schválně. A tohle je ten kolega „hnidopich“, který se vyptává na další a další detaily. Taky mi to nedělá schválně. Jak mohu využít jeho schopnost zabývat se detaily?“

Hlavním smyslem typologií je pochopit, že každý z nás má jiné vlastnosti a že jsou všechny stejně hodnotné. Zrovna tak, že každá vlastnost má dva póly – většinou když to přeháníme (oběma směry), tak to působí problémy nám i druhým. Je dobré se pohybovat mezi póly a jen výjimečně se jich dotýkat.

Často se stává, že to, co nás v typologii osloví (ať pozitivně nebo negativně) má s námi něco společného – ať už na vědomé nebo nevědomé úrovni.

Typologie nejsou výkonnostní testy a z mých zkušeností vím, že jejich „přesné“ výsledky jsou ovlivněny subjektivní zátěží – např. vaší momentální únavou, náladou apod. To znamená, že kdyby kdokoli z nás dělal test 2 x, tak pravděpodobně nikdy neodpoví úplně stejně. Ve výsledcích se počítají procenta – takže by vám např. jeden den vyšla extroverze 80% a druhý den 75%. Pro interpretaci je to úplně jedno, protože hlavní poselství je, že inklinujete spíš k extroverzi (a celkem dost). A takto je to se všemi dalšími charakteristikami.

Na semináři probíráme všechny typy – hlavním smyslem není se zařadit do nějaké škatulky, ze které není úniku, ale naopak – pokusit se pochopit druhé, sebe a dál se rozvíjet.