Pasivně-agresivní: jak na něj?

„Proč se, prosím tě, rozčiluješ?“

Máte kolem sebe člověka, se kterým často zažíváte vztek, můžete  vyskočit z kůže a druhý se diví, proč se tak chováte – vždyť on přece nic hrozného nedělá? Možná je druhý pasivně-agresivní.

Pasivně-agresivní člověk umí iniciovat mechanismy, které (pokud si to neuhlídáte) povedou k vašemu vzteku. Kolegyně vás například opakovaně zapomíná přidat do kopie emailů důležité komunikace s klienty. Když jí to znovu připomínáte, už s iritací v  hlase, odpoví: „Nevím, proč se rozčiluješ. Přece za to nemůžu, mám moc práce, prostě jsem hlava děravá.“ Nebo vám partner slíbí, že si užijete pěkný večer, přijde ale na setkání pozdě, se špatnou náladou, a když mu dáte zpětnou vazbu, uslyšíte: „Nevím, co po mně chceš, jsi moc náročná. Jsem prostě unavenej.“

Pasivně-agresivní lidé mají potíže vyjádřit přímo svoji frustraci, nespokojenost, vztek, nechuť, potřeby. Možná proti vám něco mají, ale neumí to komunikovat na rovinu. A tak se vymlouvají, slíbí, ale nesplní, prokrastinují, nedokončují nebo přestanou úplně komunikovat (nereagují na maily, telefony nebo uprostřed hovoru přestanou mluvit), odkládají rozhodnutí, tváří se otráveně, ale když na ně poukážete a zeptáte se, proč se tak tváří, řeknou, že se nic neděje. Vypadají jako oběti, ale jsou jenom umělci výmluv a vyhýbání se. Slíbí modré z nebe, ale otázkou je, co reálně dostanete.

V závěru vypadáte vy jako ti, co se neoprávněně rozčilují. Kolikrát začnete zpochybňovat svůj úsudek, jestli tedy opravdu vy neděláte něco špatně, nesrozumitelně (což je samozřejmě možné, ale pokud si ověříte, že postupuje kroky viz níže, pravděpodobně má druhý opravdu pasivně-agresivní styl jednání).

Pozor na ně! Jejich strategie často vede k tomu, že po nich druzí přestanou cokoliv požadovat, protože je pro ně spolupráce náročná – jenže tím se posiluje jejich pasivně-agresivní chování.

Jak na pasivně-agresivní?

Je zbytečné se rozčilovat, protože to nikam nepovede. Vztek uškodí vám, ale také spolupráci a vztahu. Pasivní agresoři jsou velmi citliví na to, jak se k nim chováte, lehce se urazí a stáhnou a ještě obviní vás z arogantního chování.

Já osobně, když se snažím domluvit s člověkem, u kterého jsem už zažila pasivně-agresivní chování, zkouším zachytávat signály nespokojenosti a nechuti a rovnou na ně poukazovat: „Přijde mi, že ti to úplně nesedí. Je to tak?/ Myslíš, že se to dá zvládnout? Je něco, co by tomu mohlo zabránit?“ Kolikrát se druhý rozpovídá a předejdeme nenaplnění dohody.

Neplní úkoly/dohody?

Pokud pasivní agresor dodává úkoly v nesprávné podobě nebo jinak nenaplňuje dohody a když to s ním probíráte, tváří se otráveně, nereagujete na tento otrávený výraz, ale zaměřte se na fakta a poskytněte mu konstruktivní zpětnou vazbu s jasným nastavením budoucích akcí. Při rekapitulaci, na čem jste se domluvili, nechte druhého, ať vše shrne. Ráda používám: „Prosím, jak jsi pochopil, na čem jsme se teď dohodli? Jen ať se ujistím, že jsme probrali vše důležité.“  Máte tak možnost ověřit, že opravdu druhý pochopil, co po něm chcete. A pokud to jde, sepište vše do mailu/zprávy, ať se vyhnete výmluvě: „Tohle jsi ale neříkala.“

Následně zůstaňte v kontaktu, zjišťujte, jaký je stav plnění úkolu, zajímejte se. Tato vaše aktivita povede k tomu, že pasivní agresor splní, co má, abyste mu už dali pokoj.

Pokud máte v pracovním prostředí tu možnost, využijte nástroje, které máte k dispozici a pomohou vám pasivně-agresivního nasměřovat k pozitivní změně – sankce, vytýkací dopisy. Pokud tyto nástroje k dispozici nemáte – druhý je například v roli klienta či nadřízeného a vy s ním potřebujete dále spolupracovat, nebojujte, neplýtvejte energií, ale situaci přijměte. Zařiďte se tak, aby pro vás byla co nejpříjemnější – počítejte s tím, že druhý může přijít pozdě či zrušit setkání a mějte připravené alternativy. A hlavně – nenechte se vysát tím, že se druhý nechovává podle vašeho očekávání.