Jdu od závislosti k nezávislosti

Tento článek je druhým ze série tří na sebe navazujících článků – „7 zlatých návyků vysoce efektivních lidí“. Budu zde rozebírat první tři návyky. Dozvíte se, co znamená převzít zodpovědnost za svůj život, jak si řídit čas a proč jsou důležité cíle a vize.

Díky těmto návykům můžete dosáhnout úspěchu, klidu, osobní svobody a vyrovnanosti. Na návyk se dívejte jako na milník. Jako na krůček k dlouhodobému úspěchu. A abyste správně nakračovali, je potřeba své kroky hluboce pochopit, analyzovat a vylepšit.

Autorem sedmi návyků je Stephen R. Covey. Návyky jsem doplnila dalšími úvahami a poznatky ze své vlastní praxe přednášení, koučování a psychologického poradenství.  Kdybychom je do sebe dokázali implementovat – stali bychom se mnohem lepší verzí sebe samotných a zbylo by nám už pouze málo problémů, které bychom nedokázali vyřešit. Chce to však odvahu, vytrvalost a trpělivost. Odvahu změnit myšlení. Vytrvalost, protože naše staré návyky se jen tak nevzdají. Trpělivost se sebou, pokud se nám hned nebude vše dařit.

Teď se v klidu usaďte a pusťte se do čtení :-).

Návyk 1 – Buďte proaktivní

Být proaktivní je něco více než být iniciativní.

Znamená to, že jako lidská bytost přijímáte zodpovědnost za svůj život. Dokážete si volit si své reakce. Nejste již hračkou vlastních emocí, které si s vámi dělají to, co chtějí.“

Efektivní lidé jsou proaktivní a žijí podle vlastních zvolených hodnot. Opakem proaktivity je reaktivita. Život reaktivních lidí je produktem podmínek, v nichž se nacházejí a pocitů z nich plynoucích. Jsou hračkou v moci vnějších okolností a v moci svých vnitřních emocí.

Například jako rodina jste si naplánovali výlet s piknikem v přírodě. Začalo však pršet. Reaktivní lidé okamžitě ztratí náladu – zareagují na počasí – a vše bude k ničemu. Proaktivní lidé vymyslí jiný plán. Tuto situaci můžeme přenést do všech oblastí života.

„Události vždy neprobíhají podle našich představ. Proaktivní lidé nejsou závislí na počasí, nosí ho v sobě. Jste-li proaktivní, nemáte sklon dávat vinu ostatním za to, co se vám děje. Neviníte ani osud ani druhé.“

Představte si, že pracujete v jedné firmě, kde máte „strašného“ šéfa. Nikdy vás nepochválí, vymýšlí si „zbytečné“ úkoly, jste naštvaní už jen když ho vidíte.

Jak bude reagovat reaktivní člověk?

„To je strašné pracovat pod tímto člověkem. Jsem naštvaný/á už jen když ho vidím. Nikdy mě nepochválí, vymýšlí si „zbytečné“ úkoly. Odreagovává se na mě a já to tady musím trpět.“

Jaká bude reakce proaktivního člověka?

„Já jsem zodpovědný/á za to, jaké pocity ve mně šéf vyvolává. Mám volbu ohledně toho, jak se budu cítit a co mu odpovím, o co ho požádám. Z této práce mohu odejít.“

Jak byste reagovali vy? Jak reagujete v podobných situacích? Jaké vám běží myšlenky, pocity?

“Je potřeba změnit své postoje. Jak dlouho ještě dovolíte takovým lidem, aby ovládali váš život?”

Proaktivita je forma svobody a vyžaduje odvahu. Své vlastní reakce si můžeme volit. Trvá to ale určitý čas, než se to naučíme. Ovládání našich reakcí v sobě zahrnuje umění práce s emocemi, myšlením a tělem.

Naše přirozenost je jednat, ne být objektem jednání. To platí naproti široce přijímaným a pro mnoho lidí pohodlným teoriím determinismu, které vysvětlují lidskou povahu. Podle teorií determinismu si nic v pravém slova smyslu nevybíráte. Vše jsou naučené automatické reakce na vnější stimuly. Mezi základní tři druhy determinismu patří:

  • Genetický determinismus  –  „Mohou za to vaši rodiče“. Rychle se rozčílíte, protože to je jasné, máte to po svých rodičích. Máte nemocný žaludek – jasné – máme to v rodině.
  • Psychický determinismus – „Způsobili vám to rodiče“. Jedná se o hluboko zažité myšlenkové vzorce. Jste úzkostlivě přesní, pokud přijdete pozdě, tak se vám hroutí svět. Srovnáváte se s druhými, protože rodiče vás srovnávali s druhými. Bojíte se odmítnutí, protože rodiče vás odmítali.
  • Determinismus prostředí – „Za všechno může váš šéf, váš partner nebo ten zatracený puberťák, ekonomické důvody či státní politika“. To je přeci také jasné, přeci si natvrdo nepřiznáte, že na situaci máte svůj podíl.

Lidé, kteří jsou determinováni svým prostředím, psychikou nebo genetikou poznáte na první pohled už podle toho, jak se vyjadřují. Často totiž říkají: „Já to nedokážu“; „Je to moje přirozenost“, „Nemůžu“, „Nemám čas“ nebo naopak „Já musím“, „Je to moje povinnost“ apod. Náboj tohoto jazyka obsahuje přesunutí odpovědnosti na druhé lidi nebo situace. Je to mnohem jednodušší než si přiznat, „Já jsem neschopný“.

Tento způsob myšlení a postoje se často stává sebenaplňujícím proroctvím. Lidé, kteří věří, že za všechno mohou druzí nebo okolí téměř vždy předloží důkazy, které jejich víru podpoří. Tito lidé neovládají svůj život. Jsou obětmi situací.

Být proaktivní neznamená, že popíráte vlivy genetiky, výchovy či prostředí, ale chápete je jen jako vlivy. Dokážete uplatnit svobodnou vůli, zastavit se a vybrat si reakce v souladu s vašimi hodnotami. Tím získáváte do velké míry moc nad okolnostmi, ve kterých žijete.

Doporučuji na toto téma přečíst skvělou knihu od Viktrora Frankla (psychiatr a zakladatel logoterapie) „Člověk hledá smysl“.

„Síla člověka spočívá v tom, jak se vyrovnává s těžkostmi života.“

Frankl uvádí, že pokud víte „proč“, dokážete najít „co“ a „jak“. Síla člověka spočívá v tom, jak se vyrovnává s těžkostmi života. Existují dva druhy svobody vnitřní svoboda – Freedom a vnější svoboda – Liberty. Vnitřní svobodu (Freedom) si určujeme sami a vnější svoboda – (Liberty) je určována prostředím. Vnější svoboda představuje mnoho možností, ze kterých si můžeme ve svém prostředí vybírat. Vnitřní svoboda znamená, že máme vnitřní sílu všechny tyto možnosti a změny uskutečnit.

„Tohle znamená být proaktivní. Do velké míry ovládáte svůj život. Emocionálně ho přijímáte.“

Proaktivitu můžete dokazovat v každodenních činnostech – jak jednáte s ostatními, jak se vyrovnáváte s dopravní zácpou, jak zvládáte nečekané situace. Ve vašem chování se odráží, jak se díváte na své problémy, kam soustředíte energii a jakým jazykem se vyjadřujete.

Proaktivita je základem všech dalších návyků.

Návyk 2 – Každé své konání začínejte s vizí výstupu – s vizí cíle

Tento návyk doslova znamená začít dnešní den s představou, že je to třeba poslední den vašeho života. Konec je výstupním kritériem – podle něj poměřujte vše. Samozřejmě, že i cesta je cíl, ale je dobré vědět, kam směřujeme.

Tento návyk definuje směr. Je to „leadership habit“.

Na chvilku přestaňte číst a zdělejte si následující cvičení vizualizace.

Představte si, že se účastníte pohřbu někoho, kdo je vám velmi blízký. Na pohřbu se sešlo mnoho lidí, místnost je vyzdobená, hoří v ní svíce. Najednou si uvědomíte, že v té rakvi jste vy. Je to váš pohřeb ode dneška za tři roky.

Na pohřbu jsou čtyři řečníci: jeden je z vaší rodiny, druhý je z kruhu vašich přátel a třetí je kolega z práce.

Co byste od nich chtěli o sobě slyšet? Co byste chtěli slyšet ode dneška za tři roky jako o členu rodiny (otci, matce, dceři, sestře, bratrovi atd.), jako o příteli, jako o kolegovi z práce. Zamyslete se nad těmito rolemi. Jaké byste napsali proslovy?

Možná se vás toto cvičení hluboce dotklo, možná že částečně přehodnotíte své cíle…

Uvědomte si, že všechny věci jsou stvořené 2x. V psychické rovině a potom v rovině fyzické. Například nad tímto článkem jsem se nejprve musela zamyslet a potom ho napsat. Své vize a cíle jsem si nejprve také musela představit a až potom je začala realizovat. Dům nejprve někdo vytvořil v představě a potom postavil.

Hned od začátku myslete na konec. Čeho má být dosaženo. Zvolte si svůj vlastní hodnotový systém, kterému věříte. Napište si vlastní filosofii.“

Vše nejprve důkladně promyslete, potom napište na papír a nakonec (a to je to nejdůležitější) si vše zapište přímo do sebe – pomocí představivosti a pocitů. Nevažte se na historii, ale na svůj potenciál. Pokud se naučíte si představovat dostatečně živě a poslouchat hlas svého svědomí, které vám napoví, co je správné a co špatné, potom odhalíte základní principy, které patří k životu. Na základě jejich poznání pak dokážete formulovat vlastní poslání, vize a cíle.

Už se vám někdy stalo, že jste vylezli na vysoký žebřík a potom jste zjistili, že jste ho opřeli o špatnou zeď?“

Cílem tohoto návyku je formulovat, co chcete získat od života, jaké jsou vaše hodnoty, vize, filosofie a poslání. Na čem stavíte svůj život. Nemá smysl rychle něco vymyslet. Dejte si čas. Důležité je, aby se vaše cíle zapsali hluboko do vašeho myšlení a srdce. Potřebujete se zapojit. Pokud nebudete výrazně angažovaní, k jejich splnění nedojde. Klíčem k výsledkům je účast, zapojení, angažování. Bez nich žádné výsledky nejsou. Tato zásada platí absolutně.

Návyk 3 – To nejdůležitější dávejte na první místo

Druhý návyk (leadership habit) určuje směr. Tento třetí návyk (management habit, řízení) určuje rychlost, koordinaci, logistiku a postupy při zachování určeného směru.

To nejdůležitější dávejte na první místo. Skutečným cílem tohoto návyku není řídit čas, ale sám sebe.“

Tento návyk vám pomáhá soustředit se na priority a šetřit svůj čas na důležité věci.

Rozdělme si využití času na čtyři části.

 

Co znamená „důležité“?

Důležité se pojí se s druhým návykem, Jsou to vaše cíle, vize, hodnoty a poslání. Vy jste rozhodli, co je důležité a o kterou zeď opřete svůj žebřík. Vy jste zvolili směr.

Co znamená „naléhavé“?

Naléhavé je to, co ve vás vyvíjí tlak, na co musíte reagovat.

Například zazvoní telefon a vynucuje si vaši pozornost. Vůbec však nemusí souviset s vašimi cíli. Může vás snadno rozptýlit a dohnat k zařizování těch nesprávných věcí, i když správným způsobem.

Co je tedy obsaženo v kvadrantech?

Paretovo pravidlo 80/20

Toto pravidlo je naprosto zásadní a lze ho aplikovat na většinu situací v životě. Znamená, že 20 % úsilí (času) přináší 80 % výsledky. Zbytek úsilí je spíše mrhání časem a energií.

Činnosti, které vám přinesou 80% výsledky spadají do kvadrantu B.

 

Jaký je vztah mezi jednotlivými kvadranty?

Pokud zanedbáváte kvadrant B mnoho úkolů a situací se přesune do kvadrantu A, což nakonec může pohltit váš život. Kvadrant A si bere spoustu energie. Je velmi obtížné zde být proaktivní, jste spíše reaktivní. Reagujete na krize. Je to jako hra na slepou bábu.

Pokud věnujete svůj čas kvadrantu A, tak se kvadrant B zmenšuje. Život je ale nevyzpytatelný, takže úplně kvadrant A eliminovat nelze.

Více času pro činnosti, které spadají do kvadrantu B, získáte tak, že budete co nejvíce eliminovat činnosti z kvadrantu D a C. Je však třeba vytrvat. Naučte se příjemně a s úsměvem říkat ne (sobě i druhým) a po malých krůčcích postupně z těchto kvadrantů ubírejte.

„Nedovolte, aby věci, na kterých vám záleží nejvíc, byly ohroženy věcmi, na kterých vám záleží nejméně. Přeorganizujte si život podle cílů, které jste si sami zvolili a zkuste podle nich také žít.“  

 

V dalším článku, který vyjde příští týden, se dozvíte jak efektivně spolupracovat a empaticky komunikovat s druhými, jak to souvisí s naší sebehodnotou a co znamená „broušení pily“.

Ať se Vám stane v tomto týdnu něco pěkného!

Radka

Pokud si přejete, přihlašte se k odběru našeho newsletteru Zde