Rozchod jako odvykací kúra

rozhovor s šéfredaktorkou časopisu Moja Psychológia Mgr. Katarína Alberty Ondrejková, PhD., zveřejněno v čísle 2/2024

Rozchod. Naše sny a plány do budoucnosti jdou do háje. A to bolí.

Podle průzkumu univerzity v britském Lancasteru na vzorku 184 tisíc lidí, kteří sdíleli své emoce související s rozpadem partnerského vztahu, stavem, který označujeme jako zlomené srdce, trpí častěji muži. Odborníci předpokládají, že to souvisí s tím, že ženy své trápení sdílejí a hledají pomoc, zatímco muži rady poslouchat nechtějí. Ani od kamarádů, ani od psychologů. Mají pocit, že se musí jako ti silnější jednoduše držet a paradoxně právě to je oslabí. Dá se tomu vyhnout? Jak podle psycholožky Radky Loja projít rozchodem tak, aby nás konec připravil na nový začátek?

Proč rozpad vztahu tak strašně bolí. Mnozí máme pocit, že trhání zubu za živa či dokonce porod je ve srovnání s tím nic…

Rozchod může opravdu působit jako taková emocionální tsunami, která se přežene a zničí téměř vše, co jsme považovali za svůj svět. Klienti to často přirovnávají k černé dece, která na ně náhle spadla a popisují, jak najednou ztratili schopnost nalézat radost v momentech, které je předtím naplňovaly, těšily a dávaly jim energii. A není se čemu divit. Když milujeme, dáváme do vztahu kus sebe – své myšlenky, emoce, čas, energii. A když nás ten druhý opustí, je to, jako bychom ztratili část sebe samých. Naše sny a plány do budoucnosti jdou do háje. A to bolí.

A nejen duši. Dnes už více výzkumů ukazuje, že se bolest projevuje i somaticky…

To je pravda a tělesné reakce na rozchod ukazují, jak úzce jsou naše emocionální stavy propojeny s fyzickým zdravím. Je důležité si být vědom toho, že tělo a mysl souvisí – tvoří jeden systém. Láska aktivuje v mozku oblasti, které jsou spojené s odměnou a potěšením. Když pak tělo reaguje na její ztrátu, může to vyvolat fyzické příznaky úzkosti a deprese. Proto se často láska přirovnává k drogové závislosti. Když je všechno v pořádku, jedeme na skvělé vlně dopaminů, oxytocinů a endorfinů. Rozchod je ale potom příjemný asi tak jako odvykací kúra.

Co se tedy děje v našem těle?

Emocionální bolest z rozchodu aktivuje stresovou reakci v těle, která uvolňuje stresové hormony, jako je kortizol a adrenalin. Tyto hormony zvyšují srdeční tep, krevní tlak a mohou narušit normální funkci imunitního systému, což nás činí náchylnějšími k infekcím a onemocněním. Často se k tomu přidávají poruchy spánku, změny chuti do jídla, bolesti hlavy, zad, svalové napětí. Cítíme se unavení, vyčerpaní, nemáme energii pro běžné denní činnosti. Navíc zvláště po těžkém rozchodu, ale i v případech jiných silných emocionálních zážitků, mohou někteří lidé trpět syndromem zlomeného srdce. Odborně se tento stav nazývá po japonských badatelích „takotsubo kardiomyopatie“. Má podobné příznaky jako infarkt, přičemž na vině bývá obrovská dávka stresových hormonů, kterou naše tělo v podstatě říká: „Tohle fakt hodně bolí!“ Prognózy na uzdravení jsou ale naštěstí dobré.

Je něco, co tehdy může pomoci? Nebo musíme jen čekat, že čas udělá své a co bolí, to přebolí?

Rozhodně nejsme odkázáni jen na to, že všechno „vyléčí“ čas. Ačkoli na druhé straně, ten hraje v procesu hojení velmi významnou úlohu. Důležité je si ale uvědomit a počítat s tím, že vnímání času ve vztahu k emocionálním zážitkům se zásadně mění. V období po rozchodu může čas plynout zdánlivě pomaleji. Každý den bez osoby, kterou jsme milovali, nám může připadat jako věčnost. To je dáno tím, jak naše psychika zpracovává intenzivní emoce a vzpomínky.

Zlepší se to?

Ano. S odstupem času a ve víru nových událostí se mění naše vzpomínky a vnímání minulosti. Po nějaké době se můžeme nа vztah a důvody rozchodu začít dívat jinak, často s větším pochopením a klidem. Může se stát, že věci, které nám v době rozchodu připadaly nesmírně důležité nebo bolestivé, ztratí svoji váhu a umožní nám vidět situaci v úplně jiném světle. Abychom tento proces hojení urychlili je fajn zapojit se do činností, které nás těší a naplňují, jako jsou například koníčky, sport, setkávání s rodinou, přáteli, cestování… Cennou perspektivu a strategii pro zvládání rozchodu může, samozřejmě, nabídnout i psycholog nebo psychoterapeut. Je totiž důležité aktivně pracovat na svém emocionálním uzdravení, učit se z předchozích zkušeností a používat je pro osobní růst. Přestože je bolest nevyhnutelná, nejsme jí bezmocně vystaveni.

Je nějaký rozdíl mezi muži a ženami v tom jak to zvládají? Když jde o tu bolest, zdá se totiž, že ženy vydrží více…

Mnohé výzkumy skutečně ukazují, že jednotlivá pohlaví zvládají rozchod odlišně. Ženy často prožívají po rozchodu intenzivnější a bezprostřední emocionální bolest, více ale projevují svoje emoce a častěji hledají podporu u přátel a rodiny. To jim může pomoci rychleji se uzdravit a hlouběji zpracovat emocionální zážitky. Muži spíše své emoce potlačují – nedávají to, co prožívají, na sobě znát. Částečně je to způsobeno společenskými očekáváními týkajícími se mužské emocionální rezervovanosti. Představa muže, který v práci pláče a každou chvíli chodí s kolegy do kuchyňky na kávu probrat, co mu jeho partnerka vyvedla, není moc reálná. Tento způsob chování však může vést k tomu, že bolest z rozchodu se u mužů projeví později a může trvat déle, než se s ní vyrovnají. Je ale důležité zdůraznit, že tyto tendence neplatí univerzálně pro všechny a mohou se lišit v závislosti na osobních zkušenostech, typu osobnosti a dostupných zdrojích podpory.

Dokážeme se nakonec dostat z každého rozchodu? Jak jste totiž sama konstatovala, „konec romantické lásky aktivuje ty samé mechanismy, které jsou v pohotovosti, když závislí lidé abstinují od látek, jako je například kokain nebo ópium…“

Ano, obě pohlaví jsou schopné po této bolestivé zkušenosti najít cesty k uzdravení a osobnímu růstu.

Kdo dokáže vykročit dál dřív?

U svých klientů z pohledu mužů nebo žen nevidím v oblasti navazování dalších vztahů významné rozdíly. Bez ohledu na pohlaví, někteří lidé nedokážou být sami a hned se vrhnou například na seznamky, kde hledají dočasnou útěchu a rozptýlení, jiní podstupují proces léčení spíše v osamocení nebo s podporou rodiny či přátel.

V jednom z průzkumů přibližně patnáct procent mužů připustilo, že na zlomené srdce jim pomáhá aféra s novou ženou.

Má ale význam používat takovéto krátkodobé náplasti?

Povrchní nebo předčasné vztahy mohou odvést pozornost od procesu smutnění. To může ztížit uzdravení a vést k opakování stejných vzorců chování nebo problémů v budoucích vztazích.

Pokud toto není cesta, tak tedy co?

Každý z nás má svůj vlastní proces uzdravování, a co pomáhá jedné osobě, nemusí nutně fungovat pro druhou. Zatímco nové vztahy mohou pro některé lidi představovat zdravou součást postupného posunu dál, pro jiné může být nezbytné období samoty a sebereflexe, aby se vyrovnali s rozchodem a byli připraveni na nový vztah. V konečném důsledku, ať už je přístup jakýkoli, je důležité být upřímný k sobě a učinit kroky, které podporují skutečné emoční uzdravení a osobní růst.

V jednom z vašich článků na toto téma, jste citovala americkou poetku Emily Dickinson, podle které je rozchod vším, co potřebujeme zažít, abychom věděli, co je to peklo. Může nás navzdory tomu tato zkušenost někam posunout?

Prožívání bolesti z rozchodů a neúspěšných vztahů nás nepochybně formuje a ovlivňuje naše přístupy k novým vztahům. Po několika bolestivých zkušenostech se můžeme stát opatrnějšími a mít problémy s důvěrou, což může komplikovat navazování dalších vztahů. Zároveň však mohou tyto zkušenosti vést k sebereflexi a osobnímu růstu, protože nás učí, co vlastně od partnerství očekáváme a jak být sami lepšími partnery. Klíčem je tedy pracovat na svém emocionálním uzdravení a zpracování minulých zkušeností. Tímto způsobem můžeme minulé rozchody přeměnit na cenné lekce, které nám pomůžou nalézt hlubší a smysluplnější spojení v budoucích vztazích.