Jak konstruktivně využít vztek – dva zázraky a chvála policii

V červenci jsem dostala pokutu za parkování – na trávníku. Každý den tam parkovalo spoustu aut.  Potíž byla v tom, že byla velká sucha a žádný trávník tam nebyl vidět. V den, kdy jsem vyfasovala lísteček, zrovna pršelo, takže jsem našla jenom zbytek „srolovaného něčeho“, z čehož jsem vydedukovala, že je to od policie a přečetla slovo „travnatá plocha“. Mávla jsem tedy nad tím rukou – „Vždyť tam parkuje tolik aut …“

Jenže mě to dohnalo – jak jinak. V říjnu jsem obdržela oznámení o uložení zásilky od městského úřadu s doručenkou.

Šla jsem tedy na poštu a vyzvedla dopis. Otevřela jsem ho ještě cestou k autu. Pokuta 500 Kč za parkování na travnaté ploše. Zatemnilo se mi před očima. Po páteři směrem nahoru mi vyšlehl plamen hněvu, který mě doslova zaplavil. Hněv se rychle střídal s pocity nespravedlnosti a bezmoci. Byla to fakt síla. Zbytek mého rozumu mi našeptával: „Vykašli se na to, stejně nic nezmůžeš!“ Emoce ale byli mnohem silnější – ovládly rozum, díkybohu konstruktivně. Emoční mozek to zkusil znova „OK, když vidíš rudě, tak jeď na policii a vysvětli situaci. Uvidíš, co se stane.“ Tak jsem – díky síle svých emocí – jela na policii.

Dorazila jsem na policejní stanici. Pan policista mi otevřel dveře a začali jsme se „lehce dohadovat“. Já ze svého úhlu: „Vždyť tam parkuje každý den spoustu aut a žádná tráva tam neroste! Lidi zřejmě, tak jako já, vůbec netuší, že se tam nesmí parkovat! Stačilo by tomu předejít tak, že tam umístíte třeba ceduli“. Pan policista na to šel přes paragrafy a služební postup. Oba jsme vibrovali.

Najednou se stal zázrak – já jsem pochopila pana policistu a pan policista mě. Vibrace vzteku se u mě v těle změnila v příjemné teplo a mražení. (Co cítil v těle pan policista, jsem se zeptat neodvážila. Pokud přijmeme teorii a praxi přenosu a protipřenosu, tak zřejmě něco podobného :-))

Další zázrak jsem viděla na parkovišti hned druhý den ráno. Podívejte se na fotku – jsou tam cedule a kolíky. Upřímně děkuji panu policistovi.

Slova se změnila v činy. Policie nebude muset vypisovat lístky a ztrácet čas kontrolou parkoviště. Zaměstnanci městského úřadu nebudou trávit čas administrativou na zpracování pokut. Lidé nebudou naštvaní, že dostali pokutu, aniž by tušili, že tam nesmějí parkovat. A konečně na bývalém „parkovišti“ snad vyroste i ta tráva.

Takže, když s vámi lomcují emoce, pokuste se jejich sílu konstruktivně využít. Kdybych poslechla první radu rozumu a nechala to být, tak bych byla naštvaná a cítila bych pachuť hořkosti, vzteku a nespravedlnosti vůči policii. Navíc by se nic z toho, co popisuji v předchozím odstavci nestalo …

Takže díky, díky, díky. A víte, že můžete opravdu změnit spoustu věcí?

Radka

Pokud si přejete, přihlašte se k odběru našeho newsletteru Zde