Proč nás někteří lidé přitahují? Záleží na naší citové vazbě

Kvalita našich vztahů v dospělosti se odvíjí od emočních zkušeností, které jsme získali s nejbližšími osobami, když jsme byli dětmi. Většinou tedy s rodiči. Tyto vztahy slouží jako jakási předloha, podle které se chováme ke svým partnerům, přátelům a ostatním lidem. Věříme, že milující rodiče dělají pro své dítě to, co považují za nejlepší.

Na tyto otázky se domnívám, že přesnou odpověď nezná nikdo. Zajímavý vhled však zprostředkovává teorie attatchmentu.

Teorií attatchmentu se primárně zabýval John Bowlby (anglický psychiatr a psychoanalytik) a Mary Ainsworthová (americká psycholožka). Nezávisle na sobě objevili, že způsob naplňování našich potřeb v raném dětství (zejména emočních), rozhoduje o tom, jaké vztahy budeme mít k sobě a k ostatním lidem po celý život. Teorie také objasňuje, proč nás některé typy lidí přitahují a jiní odpuzují.

Existují čtyři typy citových vazeb:

• Bezpečná (50 – 60% lidí, o tak vysokém procentu já osobně trochu pochybuji)
• Úzkostná (15% – 20% lidí)
• Vyhýbavá (15% – 20% lidí)
• Dezorganizovaná (5% – 10% lidí)

Bezpečná vazba

Tato citová vazba vzniká u těch, jež v dětství pociťovali dostatek lásky, podpory a náklonnosti a jejichž potřeby byly přiměřeně naplňovány.

Ten u koho se rozvinula bezpečná citová vazba, má ve vztazích napůl vyhráno. Snadno projevuje zájem a náklonnost k druhým lidem, dokáže udržet rovnováhu mezi blízkostí a vzdáleností, dobře zvládá různé vztahové problémy a je schopen si vytyčit a udržet jasné hranice. Důvěřuje sobě a svým blízkým, zvládá se vyrovnat s odmítnutím, umí být loajální a bývá dobrým, podporujícím partnerem a kamarádem. Lidé s touto citovou vazbou vnímají pozitivně sebe i ostatní. 

Tyto typy dávají vztahům ve svém životě odpovídající místo a cítí se dobře, i když jsou momentálně bez partnera.

Úzkostná vazba

Pro lidi s úzkostnou vazbou bývají vztahy často spouštěčem stresu, nepohody a napětí. Od svých partnerů potřebují často slyšet potvrzení, že je vše OK. Tito lidé nedokáží žít sami. Když jsou bez partnera, cítí se špatně. Jsou přehnaně pečující a kontrolující. Mají problém důvěřovat sobě a ostatním. Jejich nálada silně závisí na tom, jak se k nim partner chová. Bývají emočně nestabilní a často si stěžují na chlad a bezcitnost svých partnerů. Ve vztazích se často přizpůsobují a ztrácejí sami sebe. Sebeobraz úzkostných typů je negativní, ostatní však vnímají pozitivně – z toho pramení jejich potřeba neustálého potvrzování, že je vše v pořádku a nízká sebedůvěra.

Například dívka volá desetkrát za den svému partnerovi. Nebo muž doprovází ženu na každou akci s kamarády, jenom proto, aby se ujistil, že s nimi neflirtuje.

Tento typ citové vazby se častěji vyskytuje více u žen než u mužů. Vzniká u dětí, jejichž potřeby jsou naplňovány jen částečně a často nepředvídatelně. Rodiče bývají náladoví a chovají se ambivalentně.

Vyhýbavá vazba

Lidé v této kategorii jsou velmi nezávislí a na sebe orientovaní. Mají fobii z blízkých vztahů, ze závazků, druhým nedůvěřují a mívají problém s blízkostí. Pokud se druzí přibližují, oni se vzdalují. Mají pocit, že se ve vztazích dusí, že mají málo osobního prostoru. V každém vztahu mají plán, jak ho v případě potřeby opustit. V skrytu duše však po blízkém, hlubokém vztahu a porozumění touží, často si to ale nedokáží přiznat. Lidé s vyhýbavou citovou vazbou se vnímají pozitivně, ale ostatní vnímají negativně.

Dobrým příkladem by mohl být muž pracující 90 hodin týdně, který si stěžuje, že s ním partnerka chce trávit alespoň víkendy. Nebo žena, která už vystřídala mnoho partnerů, ale jakmile má s někým bydlet, tak se s ním rozejde.

Tento typ citové vazby spíše mají spíše muži. Vzniká u dětí, kde byly naplňovány pouze některé potřeby. Například dítě bylo dobře oblečeno, nakrmeno, ale matka se s ním dostatečně nemazlila a nechovala ho.

Dezorientovaná vazba

Dezorientované typy disponují tím nejhorším z předešlých dvou vazeb. Mají strach ze vztahů, z intimity, ze závazků, jsou nedůvěřiví. Často žijí sami, cítí se mizerně nebo vstupují do nefunkčních, toxických vztahů.

Do této kategorie patří lidé, kteří se potýkají s mnoha emocionálnímu problémy, které zasahují celý jejich život. Tato citová vazba vzniká u dětí, které byly zneužívány nebo hrubě zanedbávány. Lidé s dezorientovanou vazbou vnímají negativně všechno a všechny, a kvůli tomu nejsou schopní navázat a udržet funkční vztah.

Kniha Citové pouto

Pro podrobnější popis a mnoho příkladů doporučuji knihu od autorů Amira Levina a Rachel Hellerové, Citové pouto. Kniha nám pomáhá porozumět chování druhých lidí a různým vztahovým hrám. Díky tomuto náhledu nám může pomoci zlepšit vlastní, současné vztahy a také trochu zahojit bolístky ze vztahů minulých.

V knize je uveden také test, kde si můžete určit svoji citovou vazbu. Já osobně nyní skóruji poměrně vysoko na škále bezpečné citové vazby (stálo mě to však hodně úsilí), ale dříve bych určitě získala mnoho bodů u úzkostné citové vazby. Strategii vyhýbavých typů používám pouze občas.

Citová vazba se v průběhu života může změnit

Každý z nás má jednu dominantní strategii, ale v různých situacích a vztazích uplatňujeme i tendence ostatních typů. Naše citová vazba se v průběhu života může změnit. Záleží vždy na tom, s kým jsme ve vztahu. V odlišných situacích a k různým lidem můžeme mít jinou citovou vazbu.  Zajímavé je, že lidé s určitým typem citové vazby se vysloveně přitahují – např. vyhýbaví a úzkostní. Potom často zažívají vztah jako „emoční horskou dráhu“, která působí podobně jako drogová závislost. Ničí nás, ale zároveň poskytuje krátkodobou dávku obrovského uspokojení. Lidé si tuto závislost často pletou s láskou.

Pokud jsme ve vztahu s partnerem, který nám není schopen poskytnout bezpečnou vztahovou základnu, přicházíme tím nejen o své psychické, ale i fyzické zdraví.

Ve vztazích jsme na sobě citově závislí

A tak to musí být, jinak bychom snad ani nebyli ve vztahu.  Důležitá je ale míra a kvalita této závislosti. Společně s autory knihy jsem se pozastavila nad radami odborníků typu: „Vaše spokojenost by měla vycházet zevnitř a neměla by záviset na vašem partnerovi. On za ni není zodpovědný stejně tak jako vy nejste zodpovědní za jeho spokojenost. Každý člověk se musí postarat sám o sebe atd. Pokud váš partner svým jednáním narušuje váš pocit bezpečí, je nutno si vytvořit dostatečný emoční odstup a soustředit se na sebe. Pokud se vám to nedaří – chyba je na vaší straně.“ Takový blábol! A představte si, že ke mně mnoho klientů přichází právě s takovým přesvědčením.

V různých situacích a podle naší citlivosti se aktivuje náš tzv. vztahový systém. Stojí na klíčovém pilíři, kterým je blízkost. Pokud jsou pilíře zhruba stejně vysoké, partneři mají z hlediska blízkosti podobné potřeby. Pokud je jeden vyšší a druhý nižší je to problém. Jeden žadoní a druhý utíká. Hrají se vztahové hry, které nikdo nemůže vyhrát. Ale – pokud partneři získají na situaci náhled, je možné se domluvit, vzájemně se učit se, inspirovat a společně růst.

Mnoho psychologických studií ukazuje, že vřelé, přijímající vztahy, ve kterých je vysoká míra důvěry a blízkosti, jsou pro nás zdrojem životní spokojenosti, inspirace, radosti a štěstí.

Přeji vám, ať jsou vaše vztahy, ať už partnerské, přátelské nebo jiné, hluboké, láskyplné, podporující a inspirující.

Radka