Jak nás vysávají toxičtí lidé?

Toxičtí lidé

Zažíváte při jednání s druhým vztek, bezmoc, úzkost, strach nebo pocity viny? Přetrvává ve vás emoční pachuť i po komunikaci? Nemůžete se zbavit myšlenek na dotyčného člověka? Přemýšlíte často nad jeho chováním, motivací, snažíte se ho pochopit, ale nejde vám to? Pobuřuje vás, trápí, rozčiluje či stresuje vás jeho jednání? Jak na něj reagujete? Vykonáváte s nepříjemným pocitem to, co po vás chtěl, aniž jste to původně zamýšleli? Pokud ano, vypadá to, že jednáte s pro vás toxickým člověkem (budu je dál pojmenovávat jako emoční upíři).

Emoční upír neexistuje bez oběti

Samozřejmě jsou lidé, kteří splňují definici agresivního či manipulativního chování – křičí, jsou pichlaví, negativní, přehazují odpovědnost na druhé, tlačí je do vlastního řešení. Ale ať se ten druhý chová jakkoliv, neznamená to ještě, že se vy musíte vytočit nebo se cítit nepříjemně. Neříkám, že máte být pasivní a nemáte zajistit své potřeby a hledat řešení situace. Mluvím o míře vašeho emočního vyčerpání a frustrace. Tak často u klientů a kolikrát u sebe vnímám, jak zbytečně obrovské množství energie věnujeme člověku, který za to objektivně nestojí.

4 klíčové body emočního vysávání

1. Zodpovědnost za naše emoce

Nejsme zvyklí přebírat zodpovědnost za naše emoce a chování. Pokud se tedy setkáme s někým, kdo nám obrazně pije krev, často ho vnímáme jako zdroj svých nepříjemných pocitů a neproduktivního chování. Říkáme věty typu: „Zase mě vytočil. Jsem z něj ve stresu. Nemůžu se kvůli němu soustředit. Zkazil mi den.“

Tak to ale s emocemi nefunguje. I když nemusí být jednoduché a příjemné to přijmout – naše emoce si vytváříme my sami – na základě našeho vnímání světa, zkušeností, potřeb, očekávání. V kontaktu s emočními upíry obvykle cítíme vztek, stres, úzkost bezmoc, protože se nechovají podle našich očekávání, nerespektují psaná nebo nepsaná pravidla, manipulují, neberou v úvahu naše potřeby. A my nerozumíme jejich motivaci, nesouhlasíme s jejich jednáním, protože my bychom se tak nikdy nechovali. Navíc si bereme jejich chování osobně – máme pocit, že nám to dělají schválně.

2. Upíři a naše citlivá místa

Upíři často využívají našich citlivých míst. Například – pokud budu mít pocit, že nejsem dostatečně kompetentní a nadřízený mi řekne: „Jak jste tohle mohla vymyslet? To jsem od vás čekal víc.“, budu pravděpodobně prožívat úzkost a situace se mi bude v myšlenkách vracet. Pro někoho jiného by ale tento nadřízený upírem vůbec nebyl, protože má jasno v otázce své kompetentnosti a je sebejistý. Proto se ho komentář šéfa nedotkne a zareaguje asertivně např.: „Co tím myslíte? Co byste potřeboval jinak ?“

Pokud ale začnu emočně vibrovat, druhý se dotknul něčeho ve mně, nějakého mého citlivého místa. Když tato místa pomocí emočně náročných zkušeností najdu a uzdravím, přestanu na ně intenzivně reagovat. Toto hledání citlivých míst je dlouhodobá cesta – vyžaduje všímavost, upřímnost a ochotu převzít zodpovědnost za své emoce. Je jednoduché říct: „Je to debil.“

A mnohem náročnější, ale také neskutečně posilující je zeptat se sám sebe: „V čem je tato situace o mně? Z čeho vychází mé silné emoce? Proč se mě to tak dotklo? Co potřebuju posílit, co se mám naučit, abych příště v podobné situaci zůstal/a ve své rovnováze?

3. Odmítáme přijmout realitu

Problém také je, že v kontaktu s emočním upírem odmítáme přijmout realitu. Emoční upír se prostě takto chová – může být agresivní, manipulativní, přesahující hranice a my to nezměníme, pokud nebude ke změně sám ochotný. Jenom si všimněte, jak často chcete druhé měnit, vychovávat je, když se nechovají podle vašich představ. Jenže – pokud druhý změnu nechce, stává se černou dírou pro naši energii, když na změně trváme.

4. Nedostatečná asertivita

Nedoporučuju vám být v kontaktu s upírem pasivní, nechat si jeho chování líbit a dovolit mu přestoupit hranice. Potíž je ale v tom, že lidem často chybí asertivní dovednosti – neumí se zastat sami sebe, říct „ne“, když na ně druhý tlačí, poskytnout mu konstruktivní zpětnou vazbu. Jednají emotivně – ať pasivně nebo agresivně. A tak ztrácí svoji energii.

Záměrné nebo nezáměrné upíří chování?

Upíří jednání může být záměrné i nevědomé. Častou pastí, do které v kontaktu s našimi upíry padáme, je psychologizování a analyzování upíra. Můžete mít nutkavý pocit, že je opravdu důležité pochopit, proč se tak upír chová. Tím ale ztrácíte Váš čas, energii a emotivními debatami nad upírem, jed přenášíte i na druhé.

Nedělejte to.

Zaměřte se na faktickou rovinu komunikace a spolupráce s upírem a na svůj vlastní rozvoj. Přijměte, že má emoční upír jiné nastavení, které nemusíte chápat, přestaňte se ho snažit změnit, hodnotit ho, analyzovat a zaměřte se na zvládnutí svých emocí, možné přínosné reakce, konstruktivní řešení situace a poznání a uzdravení svých citlivých míst. Potom vás přestane emoční upír vysávat.

Chcete získat praktické tipy k efektivní komunikaci a práci s emocemi? Přijďte na kurz: Asertivita v obtížných komunikačních situacích Chci se podívat

Pokud si přejete ode mě a od Radky dostávat inspiraci, přihlašte se k odběru našeho newsletteru, získáte zdarma kvalitní e-book na zvládání stresu a prevenci syndromu vyhoření 

Chci se přihlásit