Pozitivní myšlení. Chcete v životě dosáhnout úspěchu? Naučte se být optimistou

autorka: Radka Loja, publikováno 9. 3. 2020 na iDNES.cz 

Pozitivní myšlení

Jak říkával Henry Ford: „Pokud si myslíte, že můžete, máte patrně pravdu. Pokud si myslíte, že nemůžete, máte patrně také pravdu.“

Optimistický přístup má moc zlepšovat naše životy a pomáhá nám dosahovat našich cílů. Neznamená to však předstírat, že je něco skvělé, když tomu tak není, nebo popírat pocity smutku, vzteku či psychické bolesti. Naopak tyto nepříjemné pocity je potřeba prožít, ale pak je nechat včas odejít a umožnit, aby na jejich místo přišlo něco lepšího. Pozitivní myšlení také znamená vidět svět reálně, v dobrém i špatném, objevovat nové úhly pohledu, možnosti a neztrácet víru a naději v těžkých situacích.

Proč jsou někteří lidé ve svých životech spokojenější a snadněji dosáhnou toho, co chtějí?

Martin Seligman, americký psycholog, otec teorie naučeného optimismu, vidí jednu z příčin ve způsobu, jakým sami k sobě promlouváme, když zažíváme neúspěch. Popisuje dva krajní typy: optimistu a pesimistu. Samozřejmě, že většina z nás se pohybuje někde mezi nimi. Všimněte si ale, ke komu máte blíž.

Lidé, kteří jsou přirozeně optimističtí, automaticky předpokládají, že mohou svými schopnostmi a úsilím ovlivnit výsledek situací a překonat překážky.  Jsou hluboce přesvědčeni, že neúspěchy jsou pouze dočasné a vztahují se ke konkrétním okolnostem.

Naproti tomu pesimisté v sobě mají hluboce zakořeněné přesvědčení, že nemohou ovlivnit to, jak situace dopadne, že jsou bezmocní. Domnívají se, že neúspěchy jsou dlouhodobé a zobecňují je na všechny oblasti života. Věří, že selhání je způsobeno jejich vlastními nedostatky, a proto je nelze překonat.

Jistě si domyslíte, že výše popsaný rozdíl v tom, jak sami sobě vysvětlujeme události, má obrovský dopad na naše životy. Když neuspěje optimista, odpoví tím, že přijde na to, jak situaci může příště zvládnout lépe. Naproti tomu pesimista předpokládá, že s problémem nemůže nic udělat a vzdává se.

Pozitivní myšlení – naučte se myslet jako optimista

Máte štěstí! Optimismus je něco, co se lze naučit. Je ironií, že optimismus začíná realistickým a objektivním náhledem na situace. Co to znamená?

Naší přirozeností je, že v životě věnujeme mnohem více pozornosti negativním událostem než pozitivním. Například, pokud jste lektor a dostanete po přednášce devět skvělých hodnocení a jedno špatné, je pravděpodobné, že si budete daleko víc pamatovat to špatné. Nebo váš potomek přinese na vysvědčení devět jedniček a jednu trojku. O čem budete večer přemýšlet? O těch jedničkách? A to platí pro všechny aspekty našeho života.

Barbara Fredricksonová, sociální psycholožka a průkopnice na poli pozitivní psychologie, objevila poměr 3 : 1. Zjistila, že k překonání jedné negativní zkušenosti potřebujete tři pozitivní, jinak řečeno každý negativní pocit je třikrát tak silnější než pozitivní.

Pokud máte v životě dvakrát tolik šťastných chvil než nešťastných, tedy poměr 2 : 1, je to, jako kdyby vám nějaký bohatý strýček dal dvě stě korun za každou stokorunu, kterou vám někdo vezme. To zní dobře, že? Objektivně by to vypadalo, že se máte skvěle.  Subjektivně si však spíš budete myslet: „můj život stojí za houby“, protože jste hluboko pod poměrem Fredericksonové 3 : 1. Co s tím tedy dělat?

Tři kroky směrem k optimismu

První krok – Vnímejte své úspěchy

Uvědomte si vlastní silnou zaujatost pro vnímání negativních zkušeností. Je zcela možné, že v našem životě máme mnohem větší úspěch než neúspěch. Nám se to ale nezdá, protože neúspěchům věnujeme mnohem více pozornosti, než úspěchům a ještě je často pro sebe zveličujeme. Naše úspěchy občas ani nevnímáme, protože je dokonce bereme jako samozřejmost.

Někdy klientům dávám za domácí úkol napsat seznam všech úspěchů za poslední rok. Očekávala bych, že jim nebude stačit papír, ale je to většinou naopak. Na seznamu vidím obvykle jen pár věcí. Nedokážeme vidět drobné úspěchy všedních dnů. Pouhé pochopení tohoto principu může změnit způsob, jakým vidíte sami sebe a okolní svět a dodat vám spoustu energie a chuti do života.

Druhý krok – Pojmenujte své emoce

Druhým krokem je pozornost. Učení se optimismu vyžaduje, abychom byli objektivní vůči našim vlastním zkušenostem.  Konkrétně, kdykoli zažijete úspěch nebo neúspěch, přeneste pozornost do svého těla – jak se cítíte? Pojmenujte emoci, kterou právě prožíváte.  Jaké myšlenky vám běží hlavou? Jak si vysvětlujete událost? Cítíte se mocní nebo bezmocní? Jak souvisí vaše myšlenky s vašimi emocemi? Pokud je tato událost zážitkem úspěchu, všimněte si, jestli máte tendenci ji bagatelizovat. Pokud se jedná o selhání, uvědomte si, jestli její účinek na vás není nepřiměřeně silný.

Třetí krok – Změňte své myšlení

Posledním krokem je změna myšlení. Když se vám cokoli povede, třeba i maličkost (např. doběhnete autobus), uvědomte si to, navoďte si prožitek úspěchu a vychutnejte si ho, případně přijměte uznání od druhých. Tento druh myšlení vytváří mentální zvyk věnovat náležitou pozornost pozitivním událostem ve vašem životě. Pokud dojde k selhání, zaměřte se na realistické důkazy naznačující, že tento pokles může být dočasný.

Pokud vás napadají myšlenky „jak jste nemožní“, vzpomeňte si na to, co se vám minule povedlo. Když pocítíte nějakou naději, okamžitě na ni zaměřte pozornost a začněte ji zkoumat, přestože se vám v tom okamžiku nemusí zdát reálná.  Může vám to připadat trochu jako popírání skutečnosti, ale není to tak, jde o vyvážení naší přirozeně silné předpojatosti k prožívání negativních událostí. Budujete si vlastní psychickou odolnost a nové mentální návyky, takže když dojde příště k selhání, vaše mysl rychle najde způsob jak se z neúspěchu zotavit a jít dál ke svým cílům.

A tak se vytváří optimismus 🙂