Rozhodovat se podle rozumu nebo podle emocí?

Každý den děláme mnoho rozhodnutí, až už v pracovních nebo soukromých záležitostech. Některá rozhodnutí mohou zcela zásadně ovlivnit náš život, chod firmy atd. Důsledky našich voleb vidíme většinou až později. V každém okamžiku se rozhodujeme nejlépe, jak dovedeme – na základě informací, které máme momentálně k dispozici a na základě toho, jak to cítíme. Rozhodování je tedy určitá kombinace rozumu a emocí.

Neuropatolog František Koukolík říká: „Člověk není rozumná bytost, která má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí.“ 

Jak to tedy je?

Americký lékař a neurolog Paul D. MacLean ve své teorii uvádí, že máme tři mozky, které se vyvinuly v procesu evoluce: plazí mozek, savčí mozek a lidský mozek.

Nejstarší z nich je plazí mozek. Řídí základní fyziologické funkce, jako např. dýchání, spánek, krevní oběh nebo reflexy. Typické chování plaza je instinktivní. Pokud je had v ohrožení, tak vás uštkne nebo uteče.

Později se našim savčím předkům vyvinul limbický systém. Tato část mozku je zodpovědná, (mimo jiné), za emoce, vzpomínky a návyky. Tomuto mozku se někdy říká “tygří mozek”.

Třetí, nejmladší část našeho mozku je neokortex. Ten nám umožňuje osvojit si jazyk, plánovat, uvažovat abstraktně a také zpracovávat emoce – tygra. Pomáhá nám držet tygra na uzdě.

Téměř každý z nás se někdy rozhodoval a choval z úrovně plaza, tygra nebo člověka.

 Představte si, že jste měli jednání se zákazníkem, které nedopadlo podle vašich představ. Pokud budete jednat z úrovně:

  • plazího mozku, tak utečete nebo se s ním začnete prát (při jemnějších způsobech odejdete s pocitem poraženého);
  • savčího mozku, tak se třeba rozpláčete nebo se začnete hádat;
  • lidského mozku, řeknete například, že si vše ještě potřebujete rozmyslet a domluvíte si další termín jednání.

Udržet tygra na uzdě je velké umění a základní krok pro úspěšné rozhodování.

Proč? Protože jak se mozek postupně vyvíjel, tak spojení ze staršího limbického systému do mladšího neokortexu jsou silnější než v opačném směru. To způsobuje, že naše rozhodování a chování je velmi ovlivněno emocemi. Často mnohem víc, než si myslíme. Obvykle nejdřív přijde pocit a my se ho snažíme následně racionalizovat.

Např. pevně jste se rozhodli, že od příštího týdne přestanete jíst čokoládu. Je pondělí. Najednou dostanete chuť na čokoládu. Neokortex říká: „Ne“. Limbický systém: „Ano“. Limbický systém je ale silnější. Přiměje tedy neokortex vymyslet ano. A neokortex vám řekne: „Ano, dej si čokoládu, vždyť pracuješ na náročném projektu a potřebuješ energii. Navíc, dneska na ni mají akci a je levnější“. Tak toto je racionalizace. A děje se v mnoha situacích, aniž bychom si to uvědomovali.

Pokud si čokoládu hned dáte, tak tygr vyhrál. Pokud ho umíte držet na uzdě, tak víte, že je potřeba si trochu počkat. Emoce totiž nemívají dlouhého trvání. Můžete si je představit jako vlnu na moři, přijdou a zase odejdou. Pokud se rozhodujete v okamžiku, kdy jste na vrcholu emoční vlny, je téměř jisté, že podlehnete našeptávání emocí, v tomto případě touhy. Pokud si ale chvilku počkáte, emoce opadne, a vy do rozhodování zapojíte i rozum. Totéž platí o emocích strachu, studu, vzteku, přílišného nadšení atd … 

Ta nejlepší rozhodnutí leží na průsečíku křivek rozumu a emocí, tak jak jsem nakreslila v tomto grafu. Takže nepropásněte ten správný čas, ale také si na něj počkejte.

Radka

Pokud si přejete, přihlašte se k odběru našich článků a novinek Zde

Navštivte naše kurzy

Těšíme se na Vás!