Neodkládejte “sex” až do důchodu!

Představte si situaci: Karel nasedá do taxíku v Praze na Hlavním nádraží. Taxikář se ptá: „Kam to bude, pane“? Karel se zamyslí a povídá: „No… nechci na Žižkov, ani na Václavské náměstí… hm… také nechci do Modřan… Do Střešovic už vůbec ne…“ Co myslíte, že se stane? Taxikář buď zapne taxametr a nechá Karla v klidu přemýšlet. Nebo se Karlem rozloučí a nabere nového zákazníka. Anebo také Karla odveze na Staroměstské náměstí – vždyť to je přeci krásné, že? Každopádně je vysoká pravděpodobnost, že se Karel nedostane tam, kde by chtěl být.

Všimněte si, jak lidé často mluví o tom, co nechtějí, co jim vadí. Když se jich ale zeptáte, co by chtěli, neví. Jenže když neví, tak toho nemohou logicky dosáhnout (pokud nevím, co uvařit, dost těžko nakoupím správné suroviny a připravím dobrý oběd). Pokud nevím, kam chci jít, bude pro mě těžké určit kroky k cíli.

Jak často uvažujete nad tím, co od života chcete? Kde chcete být za rok, za 5, 10 let? Většinou nejsme zvyklí nad těmito tématy přemýšlet. Přitom z dlouhodobého hlediska a z hlediska naší spokojenosti jsou tyto otázky klíčové. Inspirativní mi přijde studie Bronnie Ware, která se starala jako pečovatelka o umírající. V průzkumu se zaměřila na to, čeho lidé litují, než zemřou. Nejčastěji zmiňovali následující body:

  • Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých
  • Přál bych si, abych býval tolik nepracoval
  • Přál bych si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity
  • Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli
  • Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější

Často žijeme podle očekávání druhých – jdu studovat gymnázium, protože herectví mi rodiče nedoporučili (zakázali); přijmu povýšení, protože být manažerkou zní dobře; jdu v sobotu do kina, protože se chce partnerce atd. Co když mě ale vedení lidí nebaví, nenaplňuje? Co když nemám chuť jít do kina?

Pokud nechceme žít život podle očekávání druhých, je nutné vědět, co si přejeme místo toho – pokud to vědět nebudeme, je jednodušší přijmout návrhy a představy druhých.

Abychom nelitovali nenaplněného života, pojďte si zkusit cvičení, které Vám pomůže určit Vaše životní priority.

Kolo života. Tato technika nám pomáhá uvědomit si, co je pro nás v životě důležité a nakolik jsme s těmito klíčovými oblastmi spokojení. Níže je popsaný postup vytváření Kola života krok po kroku.

Krok 1: Nakreslete kruh.

Krok 2: Rozdělte kruh (jako dílky koláče/pizzy) podle oblastí, které jsou ve Vašem životě důležité (např. vztahy, práce, volný čas, zdraví, peníze atd.) Můžete mít 5 nebo také 3 oblasti. Počet záleží pouze na Vás. Velikostí dílku můžete naznačit důležitost oblasti

Krok 3: Vyplňte jednotlivé dílky podle Vaší spokojenosti s danou oblastí. Ve středu kruhu si představte spokojenost 0 %, na obvodu kruhu potom spokojenost 100 %.

Podívejte se na kolo a zodpovězte následující otázky:

  • Jaká oblast, kdybyste se na ni zaměřili, by pozitivně ovlivnila Váš život?
  • Jakou oblastí byste chtěli začít?
  • Jakou nejmenší změnu a ve které oblasti byste chtěli a mohli udělat?
  • Na jaký stupeň bodové škály chcete tuto oblast posunout?
  • Co Vám brání dostat se na vyšší hodnotu?
  • Jak poznáte, že už tam jste (v pozitivní změně), co bude jinak? Jak to pozná vaše okolí?
  • Co vše pro tento posun můžete udělat? Jak to uděláte? Čím a kdy začnete? Jaký je nejmenší krok, který v této oblasti můžete udělat, abyste ji posílil o jeden stupeň?

Samozřejmě, že některé životní změny jsou mnohem náročnější a něco prostě změnit nejde. Řadu oblastí však můžeme, třeba i malými krůčky, ovlivnit.

Jakmile totiž byť i jenom nakročíme na cestu za naším snem či cílem, „nakopne“ nás to a přinese spoustu pozitivní energie.

A proč neodkládat “sex” až do důchodu? Podívejte se na super video „Jak najít práci, která Vás bude bavit?“:

video dostupné z: https://www.ted.com/talks/scott_dinsmore_how_to_find_work_you_love

Olga